Bylo mi tenkrát sotva osmnáct let, když jsem dostal úředním dopisem předvolání k Vojenské správě k odvodu. Samozřejmě, nejednalo se o akci, kterou by člověk absolvoval několikráte za život, proto jsem vůbec neměl představu, co bude obnášet.

Místem, kde se vše mělo uskutečnit, byl zastaralý, už jen velmi málo využívaný, kulturní sál. V předsálí se nás ten den shromáždilo nejméně dvacet stejně starých a stejně nezkušených branců. Zanedlouho k nám přišel jeden z vojenských důstojníků, aby nám oznámil určitá pravidla, která budeme muset při vlastním aktu odvodu dodržet - vojenské vystupování, podání hlášení veliteli odvodní komise, atd. Zároveň nám také oznámil, že do sálu - před odvodní komisi - budeme přistupovat po jednom, podle abecedy a na sobě si máme nechat jen nejnutnější spodní prádlo, tedy slipy nebo trenýrky. Nic víc.

Přišla řada i na mě. Vstoupil jsem do sálu. Stoly zde byly uspořádány do jedné řady a za nimi seděli čtyři muži. Dva z nich byli oblečeni ve vojenských uniformách, dva v civilu. Po straně seděla ještě jedna, asi čtyřicetiletá, žena v bílém plášti. Bylo mi hned jasné, že je to asi lékařka. Na sobě jsem neměl nic jiného, než bylo dovoleno, tedy bílé slipy. Postavil jsem se do pozoru a podal hlášení nejvyššímu důstojníkovi. Vyndali složku s mými osobními údaji a začali je postupně kontrolovat. Když vše souhlasilo, stručně zaveleli doktorce. „Můžete provést vyšetření“.

Žena se zvedla od stolu a posadila se na připravenou židli před stoly, za nimiž seděli zbývající čtyři chlapi, kteří vše i nadále bedlivě sledovali, aby jim skutečně nic neuniklo. Naslouchadlem prověřila mé srdce a plíce a podívala se do krku. Pak přikázala, abych si k ní stoupl zády, předklonil se a trochu roztáhl nohy od sebe. Rukou jela po páteři od krku směrem dolů. Za chvíli se přiblížila ale k místu, kde mé tělo zakrývaly sněhobílé slipy. To ji nijak z míry nevyvedlo. Druhou rukou za ně bleskurychle trhla tak, že mi vyjel na svět celý zadeček. Po páteři pak pokračovala stále níž, přejela konečník a zastavila se až o varlata, jak byla rozjetá. Zamrazilo mi při tom v zádech a říkal jsem si, že nejhorší už mám určitě za sebou. Doktorka se tvářila spokojeně a jednomu z členů odvodní komise, který měl právě v ruce propisku, jen sdělila, že páteř je rovná, v pořádku. Narovnal jsem se v domnění, že vše je u cíle a rychle jsem si natáhl zpět slipy nahoru. Dlouho neváhala a zavelela, abych se šel položit na připravené lehátko, kde vyšetří mé břicho. Jak si přála, pokrčil jsem pěkně nohy v kolenou. Začala mi prsty prohmatávat břicho, což mě celkem příjemně lechtalo a trochu i vzrušovalo. Muži s propiskou jen dávala zprávu: „Břicho na pohmat měkké!“ Jak jsem ale mohl předpokládat, ani tentokráte se nespokojila jen s odhalenou částí mého břicha, neboť ta končila jen malý kousek pod pupíkem. Opět si pomohla druhou rukou a obratně se snažila stáhnout slipy tak, aby viděla břicho celé. Tentokráte už ale tak úspěšná nebyla. Jak mi jezdila studenou rukou po břiše, trochu mě vzrušila a v mém penisu se začínala hromadit krev a tedy začínal i tvrdnout. Při pokusu stáhnout mé prádlo, se slipy zarazily o mé mužství. I tak ale světlo světa spatřil celý můj ochlupený podbřišek, který se nyní stal cílem další prohlídky. Ještě jednou se pokusila slipy stáhnout trochu níž, aby mohla spatřit i mou slabou pokožku ve slabinách. Pak chtěla, abych zakašlal a řekla, že už se mohu postavit. Rychle jsem si natáhl slipy a opět jsem se domníval, že je všemu konec. Opět jsem se ale mýlil. „Ještě musíme vyšetřit genitálie! Ty mají v boji na vojně velkou cenu, a proto musí být důkladně zdokumentovány…“ Panebože, pomyslel jsem si, co ještě bude ta baba chtít… „Sundejte si prádlo a přistupte čelem ke mně“, poručila. Co jsem mohl dělat. Obě moje ruce začaly pomalu sundávat poslední kousek šatů, který jsem měl na sobě. Provlékl jsem nohy a slipy odložil na zem vedle sebe. Stál jsem tam teď před pěti páry očí sám, jen tak, jak mne pánbůh stvořil. Ti čtyři za stolem sice byli také muži, přesto ale v tuto chvíli neměl nikdo z nich nic lepšího na práci, než upřeně hledět do mého rozkroku. Tomu všemu se rychle přizpůsobil i můj penis, který se začínal rychle zvětšovat a jeho směr už byl šikmo vzhůru. To u dvou chlapů způsobilo úsměv ve tváři a něco si mezi sebou šeptali. „Pojďte ke mně blíž a rozkročte nohy“, rozkázala zase ta nepříjemná ženská. Jak jsem dal nohy od sebe, neváhala ani chvilku a vrazila mi svou ruku do rozkroku a vzala do ní celý můj pytlíček s oběma kulkami. Chvíli ho pečlivě prohmatávala. Moc se jí asi nedařilo to, co chtěla. Není divu. Varlata se jí nepodařilo do ruky pořádně uchopit, protože v sále byla dost zima, navíc to bylo brzy po ránu. Obě byla proto pevně přimknutá k mému tělu. To ale doktorku z míry nevyvedlo a odnesl jsem to opět já. Donutila mě, abych nohy roztáhl ještě více od sebe (mezi chodidly musela být vzdálenost alespoň jeden metr) a rukou abych si sám trochu vytahal pytlíček s kulkami. Pro názornost mi to sama předvedla. Jak mě dvakrát zatahala, vzala nechtěně do ruky i celou kulku a já jsem bolestí poskočil. Po chvilce, kdy jsem sám masíroval šourek, ten se skutečně trochu uvolnil a obě kulky se trochu odtáhly od těla a zřetelně visely. Pak pokračovala opět ona. Opět vzala do studené ruky celý můj pytlíček a postupně projížděla nejprve levou kulku, pak pravou. Muži s propiskou opět hlásila: „Genitálie normálně vyvinuté, obě varlata dobře hmatatelná, …“ Pak se trochu zarazila a povídá: „Zdá se mi levá kulka větší než pravá. R Výsledek odvodní komise zněl - jak jinak, než SCHOPEN - ODVEDEN.

» Chcete uveřejnit vlastní povídku? Pošlete nám ji! «