Kvarteto - O hledání lásky ve čtyřech.
Dát dohromady sexuální kvarteto, to dá pořádnou fušku. Věřte mi to. Nás to stálo skoro pět let úsilí a kupu modřin. Ale radši to vezmu popořádku.

Když jsem měla tři, máma se rozvedla a o něco později si našla vdovce s klukem v mém věku. Říkala jsem mu fibráška, jako fiktivní bráška, a on na mě zase fiségra. V šestnácti mi jeden frajer prošťouchl panenství. Asi se vám slovo “prošťouchl” nelíbí, mně taky ne, ale můj zážitek se bohužel nedá nazvat lépe, ale o tom vám vyprávět nechci, nerada na to vzpomínám. Probrečela jsem tehdy celou cestu z diskotéky a doma jsem v nářku pokračovala fibráškovi na rameni. Krásně mě utěšil. S neskonalou něhou napravil můj ošklivý přerod v ženu.

Paměť na společné mládí není dobrý základ pro lásku. Prožili jsme s fibráškou spolu příliš mnoho - jako děti jsme na sebe žalovali, střídavě buleli při výprascích a prali se, a proto náš milostný vztah postrádal opar neznámého tajemství. Po necelém půlroce muchlování a pár hádkách jsme se rozžehnali a vyrazili na námluvy každý sólo. Za tři měsíce jsem se vrátila a lkala u fibrášky na klíně nad ošklivostí mužského světa. Rozešel se kvůli mně se svou holku a krásně mi sušil slzičky. Když jsem trochu pookřála, utekla jsem mu. Za nějakou dobu se za mnou připlazil on - zle zhrzený na duši. Oplatila jsem mu jeho péči a dva měsíce ho drbala za ouškem i jinde, než jsem ho opět vypustila samotného mezi lidi.

Tři roky jsme se takhle s fibráškou střídavě rozcházeli a zase se k sobě vraceli. Nakonec jsme zcela jasně věděli, že spolu žít nemůžeme, ale děsně moc se potřebujeme. Pěkně hloupá situace. Žádala si tolerantní partnery ochotné k sexuálnímu kvartetu. Naše první snaha o bližší propojení mého momentálního kluka s fibráškovou dívkou dopadla trapně. Radši to vynechám. Po čase jsme učinili nový pokus, pochopitelně s jinými králíky. Fibráška jím získal pár facek a já výklad o poběhlicích. Do třetice všeho dobrého jsme vybírali naše druhy velmi uvážlivě. Slavili jsme úspěch hned první noc. Oba se do sebe šíleně zamilovali a za měsíc se vzali.

Zdrtilo nás to a skoro dva roky jsme si dali pokoj, déle jsme to nevydrželi. Fibráška se tehdy motal kolem podivně sečtělé holky s odpornou mluvou, které jsem říkala Křehule. Měla ve zvyku ocas nazývat kopím, kundičku označovat jako jóni a soulož jako souznění duší. Jinak celkem šla. Já jsem zase rozpracovávala sportovně založeného chlapce s huňatou výbavičkou, která báječně ladila s jeho bicepsy a přezdívkou Macík. Dělal mi to dobře, ale moc atleticky, chyběla mi něha, a ne a ne ho k ní dostrkat. Fibrášku zase mučila velejemnost jeho partnerky a stýskalo se mu po pořádném zavrzání postýlkou. A tak jsme začali našim láskám spolu zahýbat.

Kolem vánoc, kdy bývá takový tklivý a nervózní čas, nás už moc hryzalo svědomí. Věnovali jsme proto pár kaček na dobročinné účely a vypracovali plán dalšího experimentu s naším kvartetem. Jeli jsme na chalupu našich rodičů lyžovat ve čtyřech a hned na týden, abychom mohli naši ideu servírovat kapkách.

Hned po příjezdu jsme si střihli, která dvojice bude spát dole ve velké ložnici mojí mámy, a která nahoře v dětském pokojíčku. Fibráška prohrál a odvedl si svoji Křehulku po schodech vzhůru. Vzápětí se přiřítil naštvaný zpět. Našel horní dveře zamčené a na nich cedulku s lebkou, že pokoj byl ošetřen jedy proti červotočům a že je neobyvatelný do konce května. Hezky jsme se s fibráškou pohádali, kdo zapomněl našim oznámit, že pojedeme lyžovat ve čtyřech. Spor ukončili naši drahouškové, kteří svorně tvrdili, že pár dnů přežijeme v jednom pokoji. Hodní. Nevěděli ještě, že mámina ložnice má sice dvě velká letiště, ale pevně sešroubovaná k sobě a pouze jedinou deku se super rozměry, která nás stála skoro devět tisíc.

Naše milované polovičky setrvaly ve svém odhodlání, i když selhaly veškeré pokusy letiště rozebrat, konce šroubů byly důkladně roztlučené a zarezlé - kombinace čtyřhodinového tlučení fibrášky s působení peroxidu vodíku, a nepodařilo se ani najít další peřinky - všechny jsme s fibráškou zamkli před týdnem v horním pokojíčku. Šlo se tedy spinkat ve čtyřech do velké postýlky s obrovským zrcadlem za hlavou a dalšími na bocích. Stulili jsme se všichni pod jednu maxideku třikrát dva metry a počestně chrupali. Jenom Křehulka si před spaním dlouho prohlížela povlečení na dece, které jsem šila zcela sama a celé čtyři dny. Už tehdy mně mělo dojít, že je zle. Nedošlo.

Zlobit jsme s fibráškou začali až druhý den, v neděli. Rozdráždila jsem Macíčka, až se na mě nakulil. Fibráška zatím vnikl do Křehulky. Maxideka se báječně vlnila a tmou se nesly tlumené vzdechy. Když to na mě už lezlo, rozhodila jsem ručičky, jako by náhodou jsem zavadila o dlaň spoluvzdychalky, sevřela jsem ji a bouchla se. Myslím, že ona také, protože mně hezky mačkala prsty. Když jsem se dokroutila, vysvobodila jsem její pacičku ze své s náznakem nepatrné omluvy a až do rána jsem spokojeně vrněla vedle svého mužíčka. Zatím nám vše báječně vycházelo.

V pondělí jsme si dali pauzu, abychom naše miláčky řádně nadrželi. V úterý večer najednou zhasla elektrika. Zase vypínají, zakleli jsme s fibráškou. V chalupě byla jediná svíčka, ostatní ležely schované v bedně ve sklepě, a tak po marném čekání na proud se šlo spát. Macíčka jsem ručičkou rozčertila tak, že se nechal ode mne svléknout do naha, otočil se na záda a pustil mě nahoru na koníčka. Vedle nás fibráška sjížděl svoji Křehulku zezadu. Ta vyluzovala báječně á-á a Macíček funěl jak rozběsněný kompresor. Pouhé kmitání temných obrysů nás všechny mohutně rajcovalo. Když se ten můj chystal stříkat, nalehla jsem na něho a stiskla tlačítko vysílačky přilepené pod postelí. Dole ve sklepě se nahodil dálkově řízený stykač, který si fibráška půjčil od kolegy z práce.

Ložnici zalilo světlo. Běžela jsem čiperně zhasnout. Nechala jsem Macíka ležet na zádech s ptákem nalitým do ruda, hezky vtyčeným a těsně před vodotryskem. Zíral na Křehulku, která klečela na čtyřech za kopcem zmuchlané deky, a do jejího zadečku zuřivě bušil fibráška a rozhoupával jí kozičky. Pusinku měla otevřenou dokořán a očíčka vytřeštěné obrázkem, který jí nabízela zrcadla pověšená kolem postýlky. Ztopořený úd mého sportovce spustil z toho všeho jako minimax. Vychrlil gejzír do výše půl metru a zaplavil okolí cákanci. Kouzelnou podívanou završil výronem hustého bílého ejakulátu, který stekl dolů po jeho údu a zahalil ho až po černé chlupy na ohambí. Křehulka ze sebe vydala táhlý sten a její kozičky se rozklepaly jako ozdoby na vánočním stromku, do kterého právě narazil rozběhnutý buldok.

Vtom jsem už dorazila k vypínači a zhasla lustr, aby si na své přišla taky fantazie našich lásek. Pokorně jsem opět vklouzla do postýlky k Macíčkovi, jazykem pucovala jeho rozpálený nástroj a chlácholila ho. Durdil se jenom na oko, cítila jsem, že ho ta podívaná řádně vzala za hormony.

Ve středu následovala nebezpečnější fáze. Po dnu sportování jsme s Macíkem obsadili sprchu, zamkli se tam a pustili rádio, že si důkladně zavyvádíme. Rozcvičovala jsem jeho ocásek v pusince, což miloval k zbláznění, já též, ale jenom prvních pět minut, pak mě začínaly tuhnout sanice. Náhle v rádiu něco zahvízdalo.

“Mám jí trochu odřenou, přinesu si na ní klouzek,” povídám Macíkovi a hambatá jsem vylétla z koupelny do ložnice, v níž právě poskakovala Křehulka na fibráškově klíně, taky nahatá. Hezky jsem se na ně oba usmála, vlepila jim pusinky na tvářičky a Křehulku pohladila po zádech až k prdelce. Lapla z toho po doušku povětří a protočila kukadlama. Rychle jsem popadla z kabely gel na ocásky a utíkala pryč, pořádně napjatá, jak to dopadne. A ono skvěle! Při večeři se fibráška blaženě usmíval a Křehule se tvářila na výsost spokojená.

Ve čtvrtek, jsme se s fibráškou courali na výletě a nechali naše drahoušky, aby šli vepředu a více se sblížili. Po návratu jsme si prohodili role. Já jsem se vrtěla na ocasu svého Macíka v ložnici, mou zásluhou zamčené zcela špatně, zatímco fibráška dráždil Křehulku ve sprše. Když jsem byla s Macíkem v nejlepším, ťukla jsem do signální vysílačky přilepené pod postelí. V koupelně se ozvalo v rádiu pípnutí a za chvíli vběhla do pokoje Křehulka, kterou sem fibráška pohotově poslal. Já vám jen valila kukadla. Přiklusala hambatá, takový výrazný pokrok vůbec nebyl vůbec v plánu, a moc blaženě usmívala.

Dala hned Macíkovi pusinku a rozkošně ho pohladila po bicepsech. Mně také vlepila milou hubičku a pošimrala na kozičkách. Roztékala jsem se blahem, jak fibráška zaválel, ale vzápětí mně papulka ztvrdla. Křehulka hmátla pod postýlku a s úsměvem hodným katalogu obchodního domu tam utrhla signální vysílačku přilepenou izolepou, prohlédla si ji a položila ji na peřinu s komentářem: “Amatérský výrobek. Vysílá v pásmu VKV. Ruší rádio.”

Mrcha jedna sečtělá! Otevírala jsem pusu naprázdno a bledla. Nikoliv dlouho. Macíkovi naběhly žíly na čele. Dříve než jsem dokázala cokoliv vykoktat, hodil mě na břichem deku, ohnul přes okraj postele a dřepl si obkročmo na můj kříž. Popadl můj pantofel a začal mě s ním nemilosrdně švihat přes zadek.

“Děvko!” řval jako pominutý, rozpřahoval se až za hlavu a hluboko do mé prdelky zarýval centimetry. Dodnes mi zadeček hoří, když si na jeho nadílku vzpomenu. Ohnivé pecky mi projížděly podél páteře až do hlavy, škubaly mi svaly, zježily mi chlupy a vyrážely pot po celém těle. Mezi zuby mi lezly nitě z povlaku, který jsem rozkousala, slinami a slzami jsem zmáčela aspoň metrové kolo na peřině. V jekotu jsem předčila houf cikánek, v kopání celou ligu a v kroucení starého kriminálníka. Dostala jsme jich už nejméně třicet a zdálo se mi, že mi maso na zadku odpadává od kostí, ale rozběsněný Macík bral mé ječení jako revizor výmluvy na zapomenutý lístek. Poskakoval na mých zádech v rytmu bití, až mu z toho ztvrdnul ocas, že by s ním mohl lámat cihly, ale nepřestal. Stále vztekle řval: “Děvko!” a mydlil mě ze všech sil.

Určitě by mě tenkrát zbušil do mdlob, kdyby mě nezachránil jeho ejakulace. Náhle se vztyčil a vydal táhlý sten. Využila jsem toho momentu, honem se popadla za ztýranou prdelku a překulila se na záda, aby ji uchránila. Macek právě hasil svůj požár vášně. Z jeho ocasu vyrazil mohutný cákanec semene, který dolétl až Křehuli na chodidla. Ta zaryčela, jako by jí tam cákl rozpálený omastek. Široce otevřela pusu, bradavky na kozách jí vylezly aspoň na tři prsty, rukama si zajela mezi nohy a stiskla k sobě stehna tak křečovitě, až se jí na nich zachvěly naběhlé svaly. Vzápětí si padla na pocákanou zem a celá se roztřásla orgasmem.

Macek zahodil pantofel, s nímž mi nestydatě dával najevo svoji sílu, a vyrazil ke dveřím jak rudá zkáza. Otočila jsem k němu uslzený obličejíček a kvikla: “Miláčku!” Zpražil mě vzteklým pohledem, ve kterém nebyl ani kousek vděčnosti za povyražení, co si právě díky mé nebohé prdelce dopřál. Ten jeho zlý kukuč mě zabolel víc než celý nářez. Než zmizel ve dveřích, prohodil ke Křehuli: “Teď si podám toho druhýho zmetka!”

Nešťastná jsem se zavrtala pod deku a počala hořekovat nad koncem, který náš skvělý plán vzal, klepala se o fibráškovy kosti a poslouchala praštění dveří, do kterých se dobýval rozběsněný Macek. Křehule se klidně posadila na postýlku, vesele zamávala klíčem od koupelny a chlácholila mě: "Předvídala jsem to."
Prskla jsem jako zlostná myš.
“Drahoušku,” povídala mi, “už měsíc vím, že ten tvůj fibráška mi s tebou zahýbá. Budiž, stalo se. Ale příště, až zatoužíte společně poslat někoho k vodě, stačí to oznámit. Nemusíte hledat náhrady.”
“Chtěli jsme úplnej opak!” odsekla jsem nešťastně a vykoukla z pod deky.
“Ach, kvarteto!” dovtípila se Křehule. “Taky mě to napadlo. To povlečení na dece je nové a šité amatérsky. Ale proč jste to neřekli rovnou a dělali podvody?”
“Jednou jsme to řekli a byl to trapas,” prohodila jsem otráveně.
“Vy jste to zkoušeli už víckrát?”
“Jste náš čtvrtý případ,” vzlykla jsem. Křehule chvíli mlčela, pak se dotázala: “Kdyby to vyšlo, každá z nás by měla oba chlapy?”
“Jo! Macek je moc velký sportovec a fibráška zase příliš citlivý. Dohromady jsou akorát. Ale teď je to stejně už jedno!” posteskla jsem si nešťastně a zatvářila se bolestně při zvuku nového praštění vyrážených dveří, které přilétlo z chodby.
“Ne tak docela, drahoušku. Řekni mi jen, jestli přidáš k těm dvěma mužskejm, co mi nabízíš, taky sebe?” zeptala se zkoumavě. Vystrčila jsem hlavu zpod deky a nejistě se jí dotázala: “Ty seš lesba?”
“To bych přece nespala s tvým fibráškou,” zavrtěla hlavou. “Postýlka s mužem má něco do sebe a s ženskou taky. Obě jsou jiné. Chtějí skombinovat. Tak co, přidáš do toho vašeho koktejlu i sama sebe?”
“A kdyby ano?” vyhrkla jsem zaraženě.
“Obleč se a běž do vesnické hospody na televizi. Já zatím utiším toho tvého opičáka, aby vám nerozbil chalupu, a pošlu fibrášku za tebou. Vraťte se tak po půlnoci, abych měla dost času,” vybídla mě.

Poslechla jsem jako mašinka. Za dvě minuty jsem už bolestně pajdala z kopce do vesnice. V půlce cesty mě dohonil fibráška s monoklem na oku. Na mou němou otázku si jen posteskl, že zásahu nebýt Křehule, asi by skončil ve špitále na áru. Vrátili jsme se domů přesně v půlnoci, celí napnutí, ale našli jsme jen prázdnou chalupu. Macíkovo auto pryč. Tak jsme se opili. Druhý den jsme seděli u oken a prohlíželi si sníh. Třetí den taky. Poté jsme jeli domů - zatelefonovat si. Obě naše bývalé lásky nám svorně praštily s telefony. Za čtrnáct dnů jsme je náhodou potkaly. V objetí. A Macík měl na sobě kravatu, do které jsem ho já nedostala ani po půl roce přesvědčování. Vypili jsme na to s fibráškou dvě flašky becherovky.

Uplynul měsíc nového spolužití s fibráškou. Už jsem se chystala utéct mu, když nás zničehonic navštívil Macík. Pod paží vedl Křehuli. Vyhrkl ahoj, beze všeho vběhl do dveří, posadil se na kanape, Křehulku vedle sebe a povídá mi: “Je to hloupý, ale fakt mi chybíš. Ale o ni bych taky nechtěl přijít,” roztouženě ukázal na Křehuli. “Každá z vás máte něco do sebe. Ty seš divoká kočka, a ona zase taková jemná dáma. Ty máš hrozně fajn nohy, a ona zas bezva kozy. Ty prima válíš rukama, a ona zase pusou,” dlouze si povzdechl a pak nejistě dodal: “Hele, dostal jsem nápad, co kdybychom žili ve čtyřech? Bylo by to lepší už kvůli dětem. Každá dvojice by měla jedno. Vyjde to levnějc a dvěma ženskejm dá domácnost míň práce než jedný. Co vy na to?”

No to se ví, že jsem vytřeštila kukadla. Křehulka se jen skromně usmála a pohledem naznačila mně a fibráškovi, abychom mlčeli.
“Trošku mně to vzalo dech,” povídám Macíkovi s předstíraným váháním, “ale zkusit by se to mohlo. Mně je po tobě taky smutno.”
“Fajn,” pokýval Macík hlavou, “tak holky svlíkat.”
“Tarzánku, ty seš ale divoch,” napomenula ho Křehulka. “Napřed přece musíte vy chlapi mezi sebou dohodnout pravidla našeho spolužití. A my ženské také. Pak dáme naše nápady dohromady a dohodu společně oslavíme v postýlce.”


Macík vzdychl, vytáhl z lednice dvě láhve piva a pokynul fibráškovi, aby si sedl ke stolu. Já se nechala Křehulí zatáhnout do ložnice.
“Tos zařídila bezva,” povídám jí užasle a hned jsem si rozepnula halenku, abych jí svou vděčnost dala řádně najevo. “Jen mi řekni, co mám teď dělat. Nikdy jsem se s ženou nemilovala.”
“To je na tobě vidět, drahoušku,” usmála se. “Láska mezi námi se odlišuje od milování s mužem. Je to něžná a citlivá záležitost, kterou spěch hořce kazí,” pohladila mě jemně po podprsence a zapnula mi povolené knoflíčky u halenky. “Napřed se musíme víc seznámit. Začnu s tím já. Na gymplu jsem měla důvěrnou přítelkyni. Hodně blízkou. Chtěly jsme žít spolu. Plánovaly jsme si, že si každá najdeme jednoho muže a založíme rodinné kvarteto. Měly jsme však mnohem méně trpělivosti než ty s fibráškou. Vzdaly jsme to po druhém fiasku.”

Já jen lapla po dechu a padla jí do náruče. Rozbrečely jsme se obě. Tentokrát štěstím.


Autor neznámý

» Chcete uveřejnit vlastní povídku? Pošlete nám ji! «