Nedokáži posoudit, jestli jsem erotoman, nebo jen obyčejný mužský s normálními sklony. Je mi padesát, ženě čtyřicet a faktem je, že se svou ženou z několika různých důvodů již několik let nic nemám. Snad právě proto mám na sex chuť, a někdy i dost velkou. Nicméně moje chuť a holá skutečnost se od sebe diametrálně liší. Když se potkám s nějakou ženskou která se mi líbí, jazyk se mi sváže, společenská konverzace v tahu, rozpaky nad vším, zkrátka nestojí to za nic. Snad na to má vliv zkušenost získaná před mnoha lety, kdy o mně jedna dívka roznesla že jsem ji obtěžoval, přestože to nebyla pravda. A tak ženy víceméně nechávám na pokoji. Jen ve svých myšlenkách si s nimi vím rady. A právě mé myšlenky byly počátkem toho, že jsem začal psát erotické povídky, abych alespoň nějakým způsobem kompenzoval nedostatek sexu. Pravda, sice jen do šuplíku, ale mě se přitom docela uleví a já jsem rád. Mé chuti po živé ženské to však příliš neubere. Jednoho podzimního večera (byl to pátek) mě Laďka, to jako moje žena, sdělila, že půjde spát a ať ji neruším, protože jí není dobře. Nijak mne to nepřekvapilo, poněvadž se to stávalo dost často. Bylo kolem sedmé a já byl otrávený. Ani na televizi se mi nechtělo dívat, stejně tam nic nedávali. A tak mě přišlo, že bych mohl zase po dlouhé době zkusit něco nového napsat. Že tak snad přijdu na jiné myšlenky a nálada se mi zlepší. Na psaní jsem byl docela slušně vybavený. Ve sklepě domku jsem měl zařízenu malou cimírku - šmajchlkabinet. Po delší straně přes celou délku stál stůl, na něm počítač, monitor, tiskárna, šuplíky s papíry a tácek pod sklenici s kafem. Když jsem u něj seděl, byla za mými zády stará registračka a knihovnička s literaturou, po levici byly dveře a po pravici sklepní okénko, které přes den, bylo-li ovšem jasno, poskytovalo dostatečně světla pro mé psaní. Teď ovšem byl večer, takže jsem rozsvítil. Zapnul jsem počítač a usadil se před monitor s klávesnicí. Nejprve jsem si přečetl naposled psanou povídku, abych se dostal trochu do obrazu a snáze se zachytil nějaké myšlenky, se kterou bych mohl pokračovat. S dějem jsem si nedělal žádné starosti. Měl být jen krátkým spojovacím článkem mezi sexuálními hrátkami, vykonstruovanými v mé hlavě. Psal jsem asi dost emocionálně, protože už při čtení se mi počalo stavět péro. Přivřel jsem oči, a už jsem v duchu viděl další děj. Rychle jsem otevřel nový soubor a začal psát. Šlo mi to docela slušně od ruky. Chmury byly pryč a já se vcítil do děje. Právě jsem popisoval, jak On zrovna ... vchází se svým zahradníkem do její zahrady aby se oddal tak toužebnému plení... , když jsem si uvědomil, že si přitom mačkám poklopec. Musel jsem na chvíli přestat. Můj úd byl jako kámen a v kalhotách mě poněkud tlačil. Stávalo se mi i předtím že se mi postavil, ale nikdy to nebylo tak neodbytné jako dnes. Jenže jsem ze zkušenosti věděl, že když si pozvu Anču, tu nejvěrnější ženskou na světě, už se mi nebude tak dobře psát jako dosud. Tentokrát jsem však dlouho nepřemýšlel a rozepl si poklopec abych se podíval, jak vypadá desetina mé výšky (mám 168 cm) v praxi. Byl celý fialový vztekem, tak jsem ho chytil pod krkem a párkrát s ním zahýbal aby dal pokoj. To mi vnuklo několik dalších nápadů, takže jsem se zčerstva pustil do dalšího psaní. Nápady mi plynuly jedna báseň, jenže jsem u toho nějak divně poposedával a to můj proud myšlenek rušilo. Potřeboval jsem se jaksi víc uvolnit a zároveň i víc připoutat k ději. Chvatně jsem stáhnul kalhoty i slipy. Konečně proč ne? Žena spala, nikde nikdo, a sám sobě nevadím. Dal jsem kolena od sebe, a zatímco jsem levou rukou masturboval, pravou jsem ťukal do písmen ». . . "Ach, áách. Áá-Ááách!" ozvalo se sténání a Pavel vyrazil vstříc. Začal důrazně přirážet a rozpoutal tím přímo ďábelské obcování. Uslyšel Vendulu křičet: "Pusť to! Pusť tam všechno!" Působilo to jako akcelerátor. Úd mu sevřela orgastická . . . « levá ruka se mi rozkmitala jako blázen a pravá se přestávala strefovat do správných kláves ». . . křeč. Lůno rozechvěné očekáváním se roztáhlo a proud. . . « Zaklepání na okno mě vyděsilo k smrti. Vyskočil jsem a praštil s
monitor. Natáhl jsem do editoru poslední povídku, ne tu rozepsanou, a ukázal ji, co má kde mačkat aby mohla číst. Sobě jsem donesl malou židličku a sedl si do kouta, abych mohl pozorovat její reakce. Zřejmě ji to zaujalo, protože od obrazovky neodtrhla oči, změnil se jí dech a ruce občas otřela o stehna, jako by se jí potily. Tu a tam jí proběhlo tělem škubnutí, ale jinak se ničím nevytrhovala a poměrně rychle dočetla povídku do konce. "Máš ještě další?" zeptala se, sotvaže odvrátila oči od obrazovky. "Pokud chceš pokračování, tak není dopsaný. " "To nevadí. " odtušila a udělala mi místo, abych mohl na monitoru zobrazit povídku, z jejíž tvorby mě vyrušila. Opět jsem si sedl do koutka a sledoval jak čte. Když dospěla k prozatímnímu konci, upřela na mne zkoumavý pohled. "Víš co bych ráda věděla? Jaký asi máš pocity, když tohle píšeš. " "To jsi snad viděla. " odpověděl jsem. "No to je fakt. " "Mně by zas zajímalo, "navázal jsem na její otázku "jaký máš asi pocity ty, když tohle čteš. " "Radši se neptej. " řekla a maličko se zarděla. "Jaký máš vlastně úmysly s tím psaním. Co těma povídkama chceš dokázat? Budeš to publikovat?" Vychrlila na mně spoustu otázek. "Abych si někde dělal ostudu, ne? To ani náhodou. A co tím chci dokázat? Aby to při čtení samovolně vzbudilo chuť, asi jako mně při psaní. " "To se ti povedlo. Až moc se ti to povedlo. " řekla tiše a sklonila se ke mně do koutka. "Co by jsi asi tak napsal, kdybys svý myšlenky zároveň prožíval?" Zatajil se ve mně dech. Vstala. Vstal jsem pomalu také. "No řekni, co bys asi tak napsal?" ovinula mi ruce kolem krku. Stál jsem jako dřevo. "Já . . . já nevím. " sotva jsem ze sebe vykoktal. Velké stříbřité knoflíky byly najednou k ničemu. Halenka se zčistajasna ocitla na opěradle židle, aniž jsem stačil mrknout. Pod ní už nebylo nic. Jen krása dvou ňader zdobících Klárčinu hruď. Přitiskla mně k sobě. "Tak pověz, co by jsi teď psal. Ukaž mi to. " šeptala dráždivě. Můj zmatený pohled ji pobavil. "Ale né. Ty mi nerozumíš? Chci prožít to co prožíváš ty. Chci abys mě dělal, co bys jinak napsal. Chci, abych já byla tvou povídkou. " pronikala do mého podvědomí. Váhavě jsem se dotknul ňader. Byla pevná a pružná, jako její mládí. Sklonil jsem k nim hlavu a políbil je. Nadechla se v očekávání. Začal jsem je lehce masírovat a mé rty se střídavě dotýkaly bradavek. Byly teplé a příznivě přijímaly mé laskání. Pak se do hry připojil jazyk. Postupně jsem každou z nich několikrát obkroužil a poklepal, podumlal mezi rty, až se vyzývavě vztyčily. Tetelivě se chvěly vzrušením. To už se mi jazyk rozkmital a každým svým kmitnutím postrčil do Klárčina těla vzrušivou jiskřičku. Její ruce rozcuchaly mou hlavu a víc ji přitiskly k ňadrům. Přitlačil jsem na masáži. Pohyby zdivočely a já nevěděl, které broskvičce se mám věnovat dřív. Najednou mně pustila, shodila ze sebe sukni a nedočkavými a roztřesenými pohyby ze sebe strhla kalhotky. Než jsem se stačil vzpamatovat, rozevřela mi zip u kalhot a nahmátla penis. "Pojď" řekla dychtivě. "Nemám žádnej zázrak" bránil jsem se jejímu nezkrotnému útoku. "Mně stačí. " sykla a strhla mi kalhoty i slipy dolů. Úd vysvobozen vystřelil vzhůru. "Je božskej. " vzdychla a už ho držela a směrovala do lůna. "Ale já tady nemám žádnou ochranu!" snažil jsem se vznést poslední chabou námitku. Smetla ji několika slovy. "Žádnou nepotřebuješ. Já mám spolehlivou, můžeš do mně. " a celá nervózní svou neukojenou touhou se opřela o kraj stolu a navedla můj pyj k okraji své rozpálené tůně. Nespěchal jsem a jen pomalu zatlačil. Cítil jsem, jak se rozevřely závojíčky stydkých pysků. Převinuly se přes žalud a pozvolna klouzaly po těle falusu. Prudce mě přirazila k sobě. Rázem byl hluboko v ní. Živočišná přítomnost v ženském pohlaví mě vybudila téměř k vrcholu. Ve vteřině jsem ztuhnul. Naštěsti poznala oč jde a ani se nepohnula, málem přestala i dýchat. Tok mého vzrušení se zvolna otočil. Když pominulo největší nebezpečí, začal jsem se znovu pohybovat. Chvilkama v přímém směru, chvilkama jsem zakroužil nebo se jinak zavrtěl, hlavně aby to nebylo jednotvárné. Pevně mne sevřela stehny a těsně
písmeny. Vnímal jsem její mazlení a stoupající tlak v podbřišku spolu s hebkými doteky mě přinášel nepřetržitě plynoucí proud myšlenek, které jsem okamžitě vyťukával na klávesnici. Inspirace, kterou mi Klárka dodávala, byla fascinující. Když se mě postavil do plné síly, sevřela ho v dlani a pomalu, zdlouhavě začala přeměřovat jeho délku. Pozvolna měnila sevření v úzký prstýnek dvou prstů a neznatelně sjížděla ke kořenu. Vtom jsem na špici ucítil horkost jejích rtů. Bušil jsem do klávesnice jako zběsilý. Její rty obemkly žalud, ústa se pootevřela a nasouvala do sebe tělo pána. Úplně mě to vyvádělo z míry. Poposedával jsem na židli, chvěl se vzrušením, pletl si klávesy. Objela jazykem hlavu i tělo a povytáhla jej ven. Ve slabinách mi začali cestovat mravenci. Vsunula si ho zpátky. Mravenci zrychlili. Znovu jazykem objela hlavu a povytáhla. Mravenci už běželi tryskem. Pak špičkou jazyka vyrazila proti údu. Praštil jsem do poslední klávesy a s výkřikem "Hotovo!" jsem se jí vyškubnul. Dosedl jsem dozadu na židli a soustřeďoval veškerou svou vůli k tomu, abych zastavil nastupující orgasmus. Naštěstí mi ještě nějaká zbyla. Klárka poněkud nespokojeně vylezla zpod stolu a zatímco jsem se vzpamatovával, vytiskla podle mých instrukcí povídku na papír. "Jsem zvědavá, co ti má inspirace přinesla. " řekla. "Neměla bych si to přečíst ve stejných podmínkách, v jakých jsi to ty psal, co říkáš?" Mně hned nedošlo, jak se na mne potutelně dívá. Když jsem nereagoval, měla se k činu sama. "No, když jinak nedáš, "odtušila, "dovolím ti podpořit mý pocity při čtení. Pěkně dlouze . . . " - vystrčila mne ze židle a položila na ni povídku - ". . . vláčně a pomalu . . . " - shodila sukni - ". . . mě ho tam budeš vsouvat. " poručila si. Roztáhla nohy, sklonila se dopředu a opřela o židli. Vykoukla na mne svůdná buchtička. Nad ní se zavrtěl zadeček a mě se zdálo, že na mně mrkla. Tomu se nedalo odolat. Sevřel jsem jí boky a pomaloučku, po milimetrech jsem zasunul dovnitř kousek sebe. Vstřícně úd přijala. Obklopila ho vějířky stydkých pysků a svým živočišným teplem. Někde uvnitř jí proběhlo zachvění, které mne málem přivedlo k výstřiku. Naštěstí okamžitě skončilo, takže jsem mohl za chvíli znovu pokračovat. Nechtěl jsem být brzo hotov, přál jsem si ji poskytnout to, co ona mě - sexuální inspiraci. Nejprve jsem na ni trochu nalehl, podepřel kulaťoučké prsy, a jen zlehka dorážel do její žádostivé jeskyňky. Jemně masírované bradavky se pod mými prsty vztyčily a ztvrdly. Zakryl jsem je na okamžik dlaněmi a potěšil se tvarem ňader. Dlouze jsem se s nimi laskal, než jsem přešel dolů k podbřišku. Ale tam jsem se příliš nezdržel, jen jsem proběhl chundelatou houštinou a našel trpaslíčka. S ním sem si ale přece jen chviličku pohrál. Tvrdě se postavil proti mně. Tak jsem se narovnal, stiskl pevně Klárčinu pánev a začal se posouvat dlouhými, vláčnými pohyby. Hlava žaludu rytmicky projížděla zvlhlou chodbou jeskyňky a vstřebávala do sebe jiskřičky erotických impulsů. Moje vzrušení počalo narůstat. Ale i Klárka začínala být neklidná. Začala se prohýbat, dorážet na můj úd, chtěla zrychlit tempo. Otočila ke mně hlavu, snad chtěla něco říct, a najednou, zcela znenadání, se její klín rozechvěl tou zvláštní, něžnou vibrací propuknuvšího orgasmu, který mne úplně omámil. Veden pudem jsem se vnořil hlouběji, přidal jsem na síle, a v krátké chvíli po stupňujících se proniknutích jsem vystříknul. Zajel jsem nadoraz a bez dalšího pohybu do ní šplíchal svůj elixír. Jemné vrnění vzrostlo, ale nepohnula se. Oba jsme vychutnávali opojení jehož se nám dostalo a nechávali ho dlouho doznívat. Otočil jsem ji k sobě a vlastně poprvé ji políbil. Přitiskla se nahým tělem ke mně. "Byla to opravdu moc hezká povídka. " šeptla mi do ucha. "Námět taky nebyl k zahození. " podráždil jsem ji. "Ty prevíte. " pleskla mně něžně po tváři. "Budu už muset jít. " povzdechla si a začala se oblékat. "Já . . . " chtěl jsem jí nějak poděkovat za ten nečekaný zážitek, ale nemohl jsem najít příhodná slova, jimiž bych vyjádřil své pocity. "Nic mi neříkej!" přerušila mě, "Abys to nepokazil, víš?" "Jo, já vím.