Opět mne čekalo jednání s tou potvorou Vandou. Zatím mne vždy dokázala dostat a na obchodech s ní jsem vždy prodělal. Moc dobře věděla, že je hezká a dokázala toho dokonale využívat. Vždy měla na sobě něco přiléhavého a hlavně krátkého. Těžko jsem se tak při jednáních mohl soustředit na podstatu věci a místo toho podléhal jejím flirtům a nedával si pozor. Ač se mi vždy zdálo, že ze setkání s ní bude něco víc než jen obchod, dopadlo to opačně. Ihned jak jsem podepsali smlouvu, ve všech případech nakonec pro ni velmi výhodnou, ochladla a s úsměvem vítěze se odporoučela. Tentokrát to však musí dopadnout jinak. Hodlám zvítězit a porazit ji. Konečně se mi v hlavě zrodila myšlenka, která stála za to. Musím zavolat Martina. Ten je na ženské expert a určitě mi dokáže poradit. Pokud ne on, tak už nikdo! "No co ti na to mám říct. V žádném případě bys při jednání neměl podléhat jejím flirtům, ale pokud tvrdíš, že to nedokážeš, tak opravdu nevím co s tebou. Snad uděláš nejlíp, když s ní přestaneš obchodovat," řekl mi Martin poté, co jsem mu vše vylíčil. To jsem však slyšet nechtěl. Odejít z boje poražen to nebyl můj styl. "Nechci utíkat. Chci ji porazit. Proto ti volám. Myslíš, že bych ti všechno líčil, kdybych chtěl vyklidit pole. To víš, že už mne to taky napadlo, ale to právě nechci. Musím zvítězit, ať už férově, nebo třeba i podrazem," odpověděl jsem proto Martinovi. Z telefonu se ozvalo jen zamručení a bylo ticho. To však bylo dobré znamení. Bylo mi jasné, že Martina něco napadlo. A opravdu. "Podrazem říkáš. No možná, že bych tu přeci jen měl pro tebe řešení. Nevím jestli to bude fungovat, ale pokud ano, tak se jí dokonale pomstíš. Přijď ke mně a uvidíš," řekl mi a odmítl prozradit víc. Raději jsem hned sedl do auta a jel jsem za ním. Když mi Martin řekl o co jde, vysmál jsem se mu. Na něco takového jsem nevěřil. Hučel však do mně a nakonec mne umluvil, abych to vyzkoušel. Měl pravdu, horší to již být nemůže a pokud to nevyjde, tak jen utrpím další porážku. Kdyby však náhodou jeho nápad fungoval, tak by to byla bomba. Celý druhý den jsem byl nervózní a čekal na pátou odpoledne, kdy měla Vanda přijít. Stále jsem však přemýšlel, jak to udělat, abych v případě mého úspěchu měl Vandinu prohru zdokumentovanou. Naštěstí se řešení našlo. Dole v budově bylo centrum ochranky, kde se ovládaly kamery, které byly v každé místnosti. Kamery byly v provozu v noci a pomáhaly ostraze hlídat kanceláře . Vymyslel jsem to tak, že si kameru ve své kanceláři předem zapnu a než přijde obsluha místnosti, tak si nahranou kazetu zase odnesu. Konečně nadešla pátá hodina a Vanda přišla do kanceláře. Na sobě měla přiléhavé černé šaty a pod nimi maximálně kalhotky. I o tom jsem, ale upřímně pochyboval. Doufal jsem však, že tentokrát se konečně přesvědčím. "Dobrý den Vando. Jsem rád, že s vámi mohu uzavřít další obchod. Na začátek bych vám však chtěl nabídnout něco k pití," řekl jsem a doufal, že nabídku přijme. "Dám si kolu," řekla a usedla na křeslo. Nohu si přitom nedbale přehodila přes nohu a prstem si zálibně přejela po šatech v místě kde ji napjaté šaty modelovaly krásná ňadra. Ten pohyb musel ji samotnou vzrušit, neboť se pod jejími šaty začala rýsovat i bradavka. Chvilku mi trvalo než jsem od toho místa odtrhl oči. Musela si toho všimnout potvora. Pomalu jsem se otočil k baru a nalil jí do skleničky kolu. Neopomněl jsem však do ní přidat několik kapek přípravku z lahvičky, kterou jsem si přivezl od Martina. Tvrdil, že si ji přivezl z Barmy a získal od jednoho mnicha hluboko v horách, kde zatím nevědí co to je civilizace. Moc jsem sice nevěřil, že bude pravda všechno to co mi o podivné látce napovídal, ale už jsem se rozhodl, že to zkusím. "Tak tady máte tu kolu slečno Vando," podal jsem jí skleničku s úklonou a sedl si naproti ní. Mohl jsem pozorovat další z jejích parádních čísel, když nejprve něžně objela prstem okraj skleničky a poté ji zálibně nesla k něžným rtům. Konečně se napila. Teď ještě musím chvilku počkat až začne lektvar působit. Zatímco jsme mluvili o obchodních věcech, sledoval jsem jak Vanda začíná být nervózní. To jsem u ní ještě nez mezitím rozepíná šaty. Za chvilku byli oba nazí. Byl na ně krásný pohled. Pozorovala jsem jejich milování a cítila jsem, jak pomalu, ale jistě vlhnu. Udělala jsem si na židli pohodlí a mé prstíky zajely pod sukni. Neměla jsem punčocháče a tak jsem si brzo našla cestičku k poštěváčku. Začala jsem ho jemně laskat a co chvíli jsem prstíkem zajela až do dírky. Bylo to nádherné. I když jsem si to občas udělala sama, ještě jsem nikdy necítila to co dnes. Pohled na ta dvě těla mne vzrušoval. Představovala jsem si přitom sebe na místě té dívky. Pan Jiří se mi totiž moc líbil a již se mi o něm několikrát zdálo. Cítila jsem, jak se mi pomalu poštěváček nalévá krví a je stále citlivější. Také dírka byla stále vlhčí a vlhčí. Ve chvíli, kdy přišel orgasmus těm dvěma, jsem ho pocítila i já. Byl nádherný a v několika vlnách. Tak krásný jsem ho ještě neměla ani s žádným chlapem. Moje vlhká dírka mi sevřela oba prsty a já pocítila jak mi mazlavá tekutina máčí kalhotky. Bylo mi nádherně a ani jsem si nevšimla, že ti dva se již oblékají,

» Chcete uveřejnit vlastní povídku? Pošlete nám ji! «